Už v 70. letech 20. století, kdy bylo cestování téměř nemožné, si Češi začali stavět chaty (malé domky) na okrajích vesnic. Ne kvůli luxusu, ale kvůli svobodě: mít místo, kde by mohli být sami sebou, bez sousedů, bez pravidel, bez hluku.
Oznámení
Tato tradice žije dodnes. I v době Airbnb a globalizace zůstává soukromá chata vrcholným snem. Může to být chata poblíž rybí farmy, chata na okraji vesnice nebo balkon s kuchyňským koutem. Hlavní je, že je vaše.
V létě si tam grilují, pečou a suší vlastní jídlo. V zimě – topí kamna, hrají karty, pijí víno. Děti se učí sekat dřevo, nosit vodu, rozdělovat oheň. To není „přežití“ – to je připojení k realitě.
Obzvláště se cení, že na chatě není internet. Nebo je špatný. A to považujeme za plus. Bez e-mailů, bez notifikací – konečně čas přečíst knihu, promluvit si s partnerem, poslouchat déšť na střeše.
