V Česku téměř každý někde „chodí“. Ne do kanceláře, ale do zájmového kroužku nebo spolku. Může to být pěvecký sbor, hasičský sbor, historická rekonstrukce, cyklistický klub nebo i skupina pro meditaci. Tyto komunity jsou nezřetelnou nití české společnosti.
Oznámení
Už od dětství jsme zvyklí: pionýrský tábor, oddíl skautek, hudební škola. Toto pokračuje i v dospělosti. Protože víme: člověk potřebuje patřit — ne jen k rodině, ale i ke skupině s podobnými zájmy.
Na vesnici je to ještě silnější. Tam hasičský sbor není jen o hašení požárů. Je to centrum společenského života: pořádají plesy, výlety, vánoční besídky. Každý má svou roli — a každý je potřeba.
Ve městech jsou kroužky modernější: jóga, tanec, programování, jazykové kurzy. Ale duch je stejný: sdílení, učení se, pomoc.
Důležité je, že v těchto spolcích nejsou hierarchie. Šéf firem zde stojí vedle důchodce a studenta. Všichni jsou rovni. A to je osvobozující.
